Ze světa

Jak poznat, že je hřiště opravdu inkluzivní

Redakce Svět Hřišť, 5. listopadu 2026

Sdílet:

Nájezdová rampa a houpačka pro vozíčkáře z hřiště ještě inkluzivní nedělají. Jak se inkluzivita hodnotí ve Finsku a v Austrálii a podle čeho ji může posoudit česká obec.

Jak poznat, že je hřiště opravdu inkluzivní

Slovo „inkluzivní“ se dnes objevuje v názvech mnoha nových hřišť, ale často znamená jen jednu rampu nebo jednu speciální houpačku. Ve světě proto vznikají způsoby, jak inkluzivitu hřiště měřit: finský výrobce hodnotí body každý herní prvek, australský stát Nový Jižní Wales posuzuje celé hřiště třemi otázkami. Pro české obce a školy je to návod, jak inkluzi zadat a zkontrolovat, když ji zákon nepředepisuje.

Úvodní foto: Herní panel „Learning Braille“ s abecedou v latince i v Braillově písmu na dětském hřišti v parku St. Stephen's Green v Dublinu (2015), ilustrační snímek. Foto: Illustratedjc, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0 (stránka souboru)

Bezbariérové není totéž co inkluzivní

Bezbariérové hřiště je takové, kam se člověk s omezenou pohyblivostí dostane a kde se může pohybovat. Inkluzivní hřiště jde dál: děti s různým postižením i bez něj si na něm mohou hrát spolu, ne vedle sebe. Americký magazín Recreation Management to v červencovém čísle 2026 (Play for All, and All for Play) shrnuje citací Anne-Marie Spencer z amerického výrobce hřišť: když hřiště není inkluzivní, je to chyba návrhu, ne člověka a jeho schopností.

Rozdíl je důležitý, protože většina dětí s postižením nejezdí na vozíku. Podle UNICEF (listopad 2021) má nějaké postižení zhruba každé desáté dítě na světě, celkem téměř 240 milionů dětí. Designérka finského výrobce Lappset Kajsa Mayrhofer při přípravě hodnocení zjistila, že u dětí jsou dnes nejčastější obtíže s řečí, ADHD a autismus, zatímco dětí na vozíku nebo se zrakovým postižením je méně. Hřiště postavené jen kolem rampy tak míjí většinu dětí, pro které mělo být.

Kent Callison z amerického výrobce GameTime to v zářijovém čísle stejného magazínu (Designed to Belong) říká jednou větou: inkluzivní návrh člověku sděluje, že sem patří.

Inkluze se navíc netýká jen dětí. Na hřiště chodí i rodiče a prarodiče s vlastním postižením, na což v magazínu upozorňuje i Spencer. Když se nedostanou k lavičce nebo k dítěti na herní věži, nepřijde na hřiště ani dítě.

Finsko: body od nuly do tří pro každý prvek

Finský výrobce Lappset a Finský paralympijský výbor představili v listopadu 2025 hodnocení inkluzivity herních prvků (Playground Inclusivity Ratings). Každý prvek nové produktové řady se posuzuje ze tří hledisek:

  • tělo – pohyblivost a koordinace pohybů,
  • mysl – rozumové schopnosti a řeč,
  • smysly – zrak a sluch.

Inkluze a přístupnost se pak hodnotí na stupnici 0 až 3 body. Vývoj trval dva a půl roku. Podle Mayrhofer se už žádný nový prvek nenavrhuje s nulou, úpravy zvýšily hodnocení řady prvků o 40 až 70 % a hodnocení „90+“ dosáhly jen tři nebo čtyři prvky.

Zajímavější než samotná čísla jsou úpravy, které k lepšímu hodnocení vedly, protože jsou levné a přenositelné:

  • víc madel – místo čtyř osm, aby se udrželo i dítě s poruchou rovnováhy,
  • sítě místo pevných podlah ve vícepatrových sestavách, takže dítě dole vidí, co se děje nahoře, a může se hry účastnit, třeba podávat předměty,
  • komunikační tabulky se symboly, které pomáhají dětem se sluchovým postižením i dětem s obtížemi v porozumění a podle Mayrhofer snižují konflikty.

Jukka Parviainen, specialista Finského paralympijského výboru na přístupnost sportovišť, v tiskové zprávě Lappsetu, kterou 22. 1. 2026 převzal FM Industry, řekl, že výrobci mohou udělat víc, než požadují minimální zákonné standardy.

Kolotoč s plošinou zapuštěnou do úrovně povrchu, s madly a lavicemi, na hřišti u jezera Reintaler See Ilustrační snímek: inkluzivní kolotoč s plošinou zapuštěnou do úrovně dopadové plochy, s madly a lavicemi, na hřišti u jezera Reintaler See v Rakousku (2025). Nejde o prvek Lappset. Foto: The wub, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0 (stránka souboru)

Je třeba říct, že jde o hodnocení výrobce pro jeho vlastní prvky, ne o nezávislou certifikaci. Pro zadavatele je ale užitečné jako vzor otázky: pro jaké děti je tento prvek a pro jaké ne?

Austrálie: tři otázky pro celé hřiště

Stát Nový Jižní Wales hodnotí celé hřiště, ne jednotlivé prvky. Jeho vládní metodika Everyone Can Play vznikla ve spolupráci s více než 50 partnery: obcemi, krajinnými architekty, zástupci lidí s postižením a výrobců, rodiči a pedagogy. Stojí na třech otázkách:

  1. Dostanu se tam? Umístění, návaznost na chodníky a zastávky, značení a orientace.
  2. Můžu si hrát? Pestrá hra s různou mírou obtížnosti, kterou si každý přizpůsobí po svém.
  3. Můžu tu zůstat? Bezpečí, zázemí, stín a okolí, aby člověk mohl zůstat, jak dlouho chce.

Ke každé otázce má metodika deset kontrolních bodů. Mezi nimi jsou například tyto:

  • informace o hřišti jsou dostupné ještě před návštěvou,
  • branku otevře i dospělý na vozíku,
  • nápisy jsou v jednoduchém jazyce, s obrázky a s vysokým barevným kontrastem,
  • lidé si mohou vybrat, jak a s kým si budou hrát,
  • jsou tu smyslové a přírodní prvky, například hudba, písek a voda,
  • jsou tu klidná místa na odpočinek,
  • dospělý se vejde do prvků i pod ně,
  • ústřední místo s lavičkami a stínem, kde si doprovod odpočine,
  • záchody a parkoviště jsou dostatečně osvětlené.

Tři otázky se hodí i pro českou obec. Stačí je položit při kontrole projektu i po roce provozu.

Kde inkluze v praxi selhává

Nejčastější chyba je podle Spencer v magazínu Recreation Management, že hřiště je dobře navržené, ale selže něco kolem něj. Dopadová plocha není pro vozík, přístupová trasa je špatně vedená nebo je hřiště daleko od bezbariérového parkování. Přístupnost přirovnává k elektrickému vedení: stačí jedno přerušené místo a nefunguje celý okruh. Druhá častá chyba je předpoklad, že dítě na vozíku se vždy přesune na plošinu. Ne všechny děti to dokážou.

Jako příklad dotaženého řešení uvádí článek Park Circle v Severním Charlestonu v Jižní Karolíně. Zchátralý park s hlínou a štěpkou prošel celkovou přestavbou a dnes má inkluzivní hřiště o rozloze zhruba 5 100 m². Detaily, které jinde chybí:

  • dvě ze čtyř toalet mají přebalovací lehátko pro dospělé,
  • je tu nabíjení elektrických vozíků,
  • parkovací místa nemají obrubníky, takže se k nim dá dostat bez obcházení aut,
  • chodníky jsou široké zhruba 2,4 metru,
  • skluzavky jsou kovové, protože plastové vytvářejí statickou elektřinu, která může rušit kochleární implantáty.

Inkluze přitom nemusí znamenat výrazně dražší hřiště. Americký výrobce Playworld v orientačním rozpočtu (2026) uvádí, že herní prvky tvoří 40 až 60 % nákladů a inkluzivní prvky nemusí stát víc než běžné, pokud se dobře vyberou. Rozdíl je hlavně v povrchu: souvislá litá pryž, pro vozík nejpohodlnější, vychází v americkém ceníku zhruba pětkrát dráž než upravená štěpka. Jde o americké ceny výrobce, pro český rozpočet jsou jen orientační.

Stejně důležité je zapojit ty, kterých se to týká. Časopis amerického svazu parků NRPA popisuje v květnu 2026 (Accessible Play Begins With an Intentional Design Approach) hřiště Madison's Place v Minnesotě. Rodiče tam popsali potřeby dětí i doprovodu, ergoterapeuti a fyzioterapeuti z blízké dětské nemocnice doporučili prvky pro terapii hrou a hospitalizované děti hlasovaly o barvách. NRPA upozorňuje, že rodiny dětí s postižením na veřejné projednání často nepřijdou kvůli práci, dopravě nebo péči. Pomáhá schůzka online, oslovení přes organizace lidí s postižením a jednoduchá otázka: „Jak vypadá dobrý den na hřišti?“

Jak je na tom Česko

Český stavební předpis inkluzivní hřiště nepředepisuje. Vyhláška 398/2009 Sb. o bezbariérovém užívání staveb byla podle Zákonů pro lidi zrušena k 1. 1. 2024. Přístupnost staveb dnes řeší § 29 vyhlášky 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu (vyhláška je účinná od 1. 7. 2024) s odkazem na technickou normu. Dětská hřiště výslovně nezmiňuje ani jeden z předpisů. Normy ČSN EN 1176 a 1177 řeší bezpečnost prvků a dopadových ploch, ne to, zda si na hřišti mohou hrát všechny děti. Inkluze je tedy věc zadání, kterou si obec musí sama napsat a zkontrolovat.

Příklady, že to jde, přibývají. V Hradci Králové vybírali obyvatelé v anketě s 860 respondenty, na které ze tří hřišť přijde nová inkluzivní sestava. Vyhrálo hřiště Lachtan na Moravském Předměstí. Sestava s nájezdovými plochami pro vozíky a bezbariérově přístupnou skluzavkou se podle Technických služeb Hradec Králové otevřela 3. srpna 2026. Ředitel technických služeb Tomáš Pospíšil podle Hradeckého deníku zdůraznil, aby inkluzivní prvky děti skutečně používaly a nebyly jen formální.

Herní sestava s dřevěnou nájezdovou rampou a skluzavkou na bezbariérovém hřišti v Malešickém parku v Praze 10 Ilustrační snímek: herní sestava s dřevěnou nájezdovou rampou a skluzavkou na bezbariérovém hřišti v Malešickém parku v Praze 10 (2013). Foto: Petr Vilgus, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0 (stránka souboru)

V září 2026 otevřela Praha 4 u Táborské brány na Vyšehradě, poblíž Jedličkova ústavu, své první zcela bezbariérové hřiště. Je na něm kolotoč, na který se dá najet vozíkem, speciální houpačka, houpací auto upravené pro děti s omezenou pohyblivostí, skluzavka, bludiště a povrch vhodný pro vozíky. Městská část chce bezbariérové prvky přidávat i při rekonstrukcích dalších hřišť.

Bezbariérové hřiště v Malešickém parku s vyvýšeným pískovištěm, houpačkou, lavičkami a stoly na litém povrchu Ilustrační snímek: totéž bezbariérové hřiště v Malešickém parku v Praze 10 – vyvýšené pískoviště, houpačka, lavičky a stoly na souvislém litém povrchu (2013). Foto: Petr Vilgus, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0 (stránka souboru)

Pro školy je zajímavý evropský projekt PINC (Inclusive Playgrounds), na kterém se v letech 2020–2023 podílela Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého. Nezabývá se stavbou, ale tím, jak učitelé vedou společnou hru dětí o přestávkách a ve volném čase. Materiály jsou v češtině.

Co si z toho vzít (pro obce, školy a dodavatele)

  • Napište inkluzi do zadání. Zákon ji nevyžaduje, takže bez ní v zadávací dokumentaci nebude. Popište, jaké děti má hřiště obsloužit: s omezenou pohyblivostí, se zrakovým a sluchovým postižením, s poruchou autistického spektra, s ADHD nebo s obtížemi v řeči.
  • Chtějte po dodavateli přehled prvek po prvku. Po vzoru finského hodnocení ať u každého prvku uvede, komu slouží z hlediska těla, mysli a smyslů a komu ne.
  • Kontrolujte celou trasu. Od zastávky a parkoviště přes branku a chodník až k prvku a lavičce. Jedno přerušení znehodnotí celé hřiště.
  • Nechte hru i na zemi. Ne každé dítě se přesune z vozíku. Prvky v úrovni terénu, vyvýšené pískoviště nebo kolotoč s nájezdem mají větší přínos než plošina ve výšce.
  • Myslete na doprovod a zázemí. Lavičky ve stínu, stoly s místem pro vozík a záchody rozhodují o tom, jak dlouho rodina na hřišti vydrží.
  • Levné detaily, velký efekt. Víc madel, kontrastní barvy, komunikační tabulka se symboly nebo kovová skluzavka stojí zlomek rozpočtu.
  • Zeptejte se těch, kterých se to týká. Rodiče, speciální školy, služby rané péče a terapeuti poradí víc než katalog. Anketa jako v Hradci Králové pomáhá, ale rodiny dětí s postižením je potřeba oslovit cíleně.
  • Po roce se vraťte. Tři otázky „dostanu se tam, můžu si hrát, můžu tu zůstat“ se dají ověřit i na hotovém hřišti.

Dodavatele inkluzivních herních prvků najdete v katalogu na svethrist.cz/dodavatele.

Zdroje

Ze světaDesignInkluze

Redakce Svět Hřišť, 5. listopadu 2026

Sdílet:

← Zpět na magazín