Stavba hřišť

Přírodní hřiště: jak ho naplánovat, postavit a udržet

Redakce Svět Hřišť, 3. září 2026

Sdílet:

Přírodní hřiště není zarostlá zahrada ani pár kmenů v trávě. Kolik potřebuje místa, jaké rostliny a vodu, co na něj říkají normy a proč bez plánu péče nevydrží.

Přírodní hřiště: jak ho naplánovat, postavit a udržet

Přírodní hřiště stojí na terénu, rostlinách, vodě, písku a volném materiálu, ne na katalogových sestavách. Aby fungovalo, musí být pečlivě naplánované: potřebuje dost místa, vhodné rostliny, jasné hranice vůči normám a hlavně plán péče. Tento článek shrnuje, co o přírodních hřištích říká výzkum, jak postupovat při návrhu a jakou podporu mají české obce a školy.

Úvodní foto: Hřiště v lese Silk Wood v arboretu Westonbirt (hrabství Gloucestershire, Anglie). Stěny, rozhledna i lavice jsou ze zeleného dubu z okolního arboreta. Foto: Joseph Horton, zdroj: Dezeen

Co přírodní hřiště je a co není

Přírodní hřiště je navržený prostor, ve kterém hru určují přírodní nebo přírodě blízké prvky, ne prefabrikované herní sestavy. Tak ho definuje Tobias Hager v článku Spielplatz Naturnah, který 23. června 2026 vydal německý krajinářský časopis Garten + Landschaft. Hager zdůrazňuje, že přírodní hřiště „není zarostlá zahrada ani pedagogický experiment, ale promyšleně naplánovaný prostor“. Odlišuje ho od dobrodružných hřišť, kde s dětmi pracuje personál, od lesních školek i od klasického hřiště, ke kterému se jen dosadí keře. Kvalitu takového místa podle něj neurčuje počet prvků, ale počet způsobů, jak si tam hrát.

Česká terminologie je méně ustálená. Metodika Ministerstva životního prostředí Dětská hřiště a zahrady v přírodním stylu z roku 2010, překlad knihy německé projekční kanceláře STADT + NATUR, zavedla pojem „v přírodním stylu“. U mateřských škol se mluví i o „přírodních zahradách“.

Co o přírodní hře říká výzkum

Přehledová studie Dankiw a kol. z roku 2020 (PLoS ONE) vyhodnotila 16 studií o volné hře v přírodě u malých dětí. Podle ní má přírodní hra pozitivní vliv na pohyb, zdatnost, motoriku, učení i sociální a emoční vývoj. Nejsilnější doklady jsou u pohybu a u kognitivního vývoje, zvlášť u představivosti, tvořivosti a hry na role. Když ale autoři přímo srovnali přírodní hřiště s klasickým, vycházela pohybová aktivita podobně. Autoři proto doporučují sjednotit definici přírodní hry a měřit výsledky srovnatelně. Studii shrnuje výzkumná knihovna americké sítě Children & Nature Network.

Kanadská studie Mariany Brussoni a kolegů (Journal of Environmental Psychology, 2017) sledovala dvě kanadská zařízení předškolní péče, která na venkovní ploše doplnila přírodní prvky. Aktivitu dětí měřila akcelerometry. Děti si víc hrály s přírodním materiálem, hrály si samostatněji a chovaly se k sobě vstřícněji. Pedagogové ve skupinových rozhovorech popsali lepší řešení problémů, soustředění a sebeovládání a méně stresu, nudy i úrazů. Ubylo ovšem i pohybové aktivity. I to je dobré vědět: přírodní hřiště vede spíš k soustředěné, tvořivé hře než k běhání.

Silk Wood: hřiště z lesa, ve kterém stojí

Hřiště Silk Wood v arboretu Westonbirt ukazuje, jak může vypadat přírodní hřiště od architektů. Podle Dezeenu (29. 5. 2026) ho navrhla kancelář Pearce+ s Invisible Studio a Lean Structures. Stojí v prohlubni po bývalém kamenolomu. Tvoří ho zakřivené stěny ze svislých dubových lamel na schovávanou, kuželovitá rozhledna na třech kmenech, kmenové mosty, prolézání a skluzavka v dutém kmeni. Pata rozhledny je z naskládaných odřezků, v jejichž mezerách mohou hnízdit ptáci a hmyz.

Materiál pochází z okolního arboreta. Zakladatel Pearce+ Owen Pearce vysvětluje, že stromy tu nerostly jako konstrukční dřevo, takže mají suky, kůru, ohyby a nepravidelnosti, které by se jinak vytřídily. Architekti z nich udělali hlavní rys návrhu. Chtěli podle Pearce hřiště „bližší zážitku, kdy dítě v lese objeví padlý strom“, bez předepsané trasy a programu. Dezeen neuvádí, jak projekt řešil bezpečnostní posouzení.

Kuželovitá rozhledna obalená dubovými lamelami Rozhledna na třech kmenech v Silk Wood. Foto: Joseph Horton, zdroj: Dezeen

Plánování: místo, terén a stín

Přírodní hřiště potřebuje víc místa než klasické. Podle Hagera začíná přírodní kvalita od 300 až 500 m², podle konceptu a věku dětí. Na stometrové ploše se udělat nedá. Nejvíc z takového hřiště mají děti od 6 do 12 let. Pro malé děti má hřiště ležet do 100–150 metrů od domova. Postup, který Hager doporučuje:

  • Nejdřív zmapovat, co už na místě je: vzrostlé stromy, skupiny keřů, terénní hrany. Zachovaný strom je nejlevnější stín.
  • Modelovat terén. Kopec vysoký 2–3 metry slouží v létě ke koulení, v zimě k sáňkování a celý rok jako vyhlídka. Mísy a sníženiny zachytí dešťovou vodu a po dešti z nich jsou dočasné louže na hraní.
  • Přidat volný materiál. Větve, šišky a kameny, které si děti samy přeskládají. Na koncept „volných částí“ (loose parts) architekta Simona Nicholsona ze 70. let se přírodní hřiště často odvolávají.
  • Kmeny a balvany pro balancování, lezení a sezení. Mrtvé dřevo je zároveň domovem hmyzu.
  • Nepodcenit stín. Hřiště bez korun stromů je v létě nepoužitelné.

Rostliny: domácí a bez jedovatých druhů

Na přírodní hřiště patří domácí dřeviny, které snesou sešlapávání a poskytnou potravu hmyzu a ptákům. Hager doporučuje z keřů líska, bez černý, hloh jednosemenný a trnku, ze stromů dub letní, habr, třešeň ptačí, javor babyku a vysokokmenné staré odrůdy ovocných stromů. K tomu vrbové stavby (tunely, chýše, ploty).

Hagerův článek neuvádí seznam jedovatých rostlin, který obce potřebují. Metodika MŽP cituje německou normu DIN 18034 a předpisy německých úrazových pojišťoven, podle nichž se v prostorech pro děti nesmějí vysazovat čtyři druhy: brslen evropský, lýkovec obecný, cesmína ostrolistá a štědřenec odvislý. Odstranit je třeba i bolševník velkolepý. Česká legislativa podle metodiky obecně požaduje vyhýbat se jedovatým a jinak nebezpečným rostlinám. U vrbových staveb metodika doporučuje hlídat uschlé proutky, které trčí z konstrukce, a pravidelně je zastřihávat.

Voda, písek a bláto

Voda patří na přírodní hřiště nejlépe jako tekoucí: pumpa se žlábky, mělký potůček nebo louže, které po dešti samy zmizí. Stojatá voda bez výměny je podle Hagera hygienicky riziková. Blátiště bez otevřené vody jsou hygienicky méně problematická a snadněji se udržují. Metodika MŽP doporučuje místo praného říčního písku žlutý písek s příměsí jílu, protože se z něj lépe staví. Rodiče s tím ale musí počítat a děti potřebují nepromokavé kalhoty.

Blátiště a pískoviště podléhají v Česku stejným hygienickým pravidlům: písek nesmí být znečištěn nad limity z přílohy č. 14 vyhlášky č. 238/2011 Sb.. Pokud voda z pumpy není pitná, musí provozní řád popsat, jak se zajistí, aby ji děti nepily.

Chlapec nahlíží mezerou mezi dubovými lamelami stěny na schovávanou Stěna na schovávanou v Silk Wood. Lamely nechávají viditelné suky i nerovnosti dřeva. Foto: Joseph Horton, zdroj: Dezeen

Co na to norma

Normy platí i pro přírodní hřiště, jen je potřeba rozlišit herní zařízení a ostatní prvky. Garten + Landschaft popisuje německou praxi takto: co je herním zařízením (na co se leze, co se houpe), podléhá normě EN 1176, včetně certifikace, montáže a pravidelných kontrol. Kmeny a balvany jako „herní prvky“ zařízením nejsou, ale provozovatel za ně odpovídá v rámci obecné povinnosti předcházet škodám: musí být stabilní, nehnijící a bez ostrých hran. Pod vším, na co se dá vylézt, musí být dopadová plocha. Podle ČSN EN 1176-1 stačí trávník nebo zemina jen do volné výšky pádu 1 metr.

Česká metodika MŽP z roku 2010 je v tomto směru přísnější. Kmen, který škola nechá ležet na zahradě a povolí na něj lézt, se podle ní stává zařízením dětského hřiště a podléhá posouzení autorizovanou osobou podle nařízení vlády č. 173/1997 Sb. Vrbové týpí, které neslouží k lezení, může být podle metodiky mobiliářem. Odpovědnost za zařazení nese ten, kdo prvek na zahradu umístil. Metodika proto radí obrátit se na zkušebnu vždy. Právní rámec se od roku 2010 v detailech měnil, konkrétní postup si proto ověřte u autorizované osoby nebo u dodavatele. Přírodní prvky na hřišti pak patří do běžného režimu kontrol podle ČSN EN 1176-7 jako všechno ostatní.

Údržba: plán péče patří už do projektu

Přírodní hřiště potřebuje jinou údržbu než klasické, ne menší. Méně se seká, víc se stříhá, doplňuje materiál a posuzuje stav dřeva. Hager proto trvá na tom, aby plán péče vznikl už při projektování. Má určit, kdy a jak se stříhají keře, jak často se čistí a obnovuje blátiště, kdy se vyměňuje přírodní materiál a v jakých intervalech se kontrolují jednotlivé typy prvků. Druhé podcenění je komunikace: „Kdo neví, že bláto, mrtvé dřevo a divoký porost jsou tu záměr, a ne selhání, bude si stěžovat.“ Pomůže cedule u vstupu nebo zapojení sousedů do návrhu.

Česká podpora a příklady

Přírodní zahrady mají v Česku zázemí v neziskových sítích. Spolek Přírodní zahrada certifikuje zahrady ve dvou stupních, „malý ježek“ a „ukázková přírodní zahrada“, včetně školních a obecních. Brněnská Lipka nabízí školám poradnu a certifikaci školních přírodních zahrad. Program Nadace Proměny Karla Komárka Proměny zahrad od roku 2010 proměnil 28 školních zahrad a dnes vybrané mateřské školy podporuje cíleně, bez grantových výzev. Menší granty dává Nadace Partnerství. Lesní mateřská škola Školka v zahradě v Kutné Hoře od ní získala 111 000 Kč na venkovní učebny, záhony a keře.

Co si z toho vzít (pro obce a školy)

  • Nezačínejte katalogem, ale místem. Zmapujte stromy, terén a vodu. Přírodní hřiště potřebuje aspoň 300–500 m².
  • Rozhodněte, co je herní zařízení a co ne, a nechte si to potvrdit autorizovanou osobou. Pod vším, na co se leze, musí být dopadová plocha.
  • Vybírejte domácí dřeviny a do zadání napište seznam zakázaných jedovatých druhů.
  • Voda ať teče. Pumpa se žlábkem nebo blátiště jsou provozně jednodušší než jezírko.
  • Plán péče objednejte spolu s projektem a v rozpočtu počítejte s ruční prací, ne s méně penězi.
  • Vysvětlete sousedům a rodičům, že bláto a mrtvé dřevo jsou záměr.
  • Dodavatele přírodních herních prvků a projektanty najdete v katalogu svethrist.cz/dodavatele.

Zdroje

Stavba hřišťDesignÚdržba

Redakce Svět Hřišť, 3. září 2026

Sdílet:

← Zpět na magazín