Proč jsou všechna hřiště stejná a jak to v zakázce udělat jinak

Veřejná hřiště po celém světě se podobají jako vejce vejci: sestava z katalogu, plot kolem a gumová dopadová plocha. Britská krajinářka Helen Woolley pro ně vymyslela zkratku KFC, tchajwanští rodiče je nazývají „hřišti z konzervy“ a výzkum ukazuje, že si na nich děti hrají méně rozmanitě. Příčinou přitom nejsou normy, ale způsob, jakým se hřiště objednávají. Český zákon o zadávání veřejných zakázek nabízí několik cest, jak koupit hřiště šité na míru místu.

Úvodní foto: Parky v Čang-chua, Tchaj-peji a Tchaj-čungu, jedna a táž herní sestava. Foto: PPFCC (Christine Yuihwa Lee), zdroj: Retrieval of public play space for children in Taiwan

KFC: sestava, plot, koberec

Zkratku KFC vymyslela britská krajinářská architektka a vysokoškolská pedagožka Helen Woolley. Jak v roce 2012 napsal britský autor Tim Gill, popisuje „standardizovaný, mechanický a nenápaditý přístup“ k hřištím a narážka na řetězec rychlého občerstvení je záměrná. V původním znění jde o kit, fence, carpet: sestava herních prvků, plot a „koberec“ z pryže.

Woolley svou kritiku podložila výzkumem. Ve společné studii s A. Lowe vyvinula nástroj k hodnocení herní hodnoty a otestovala ho na deseti hřištích v anglickém East Midlands. Studie vyšla v roce 2013 v časopise Landscape Research. Hřiště se podle ní řadí na škále od KFC přes smíšená („kompozitní“) až po přírodní. Herní hodnota po této škále roste. Mění se přitom množství a druh pevných herních prvků i to, zda má hřiště volné a pohyblivé části, se kterými si děti mohou samy stavět.

Tchaj-wan: rodiče proti hřištím z konzervy

Na Tchaj-wanu se kritika uniformních hřišť proměnila v občanské hnutí. V roce 2015 začalo město Tchaj-pej bourat historické skluzavky z litého teraca. V parku Ta-an jich podle časopisu Taiwan Panorama zmizelo 60 ze 76. Nahradily je obecné sestavy z polyetylenu a laminátu. Skupina matek kolem Zoe Lin a Ariel Zhang na to v prosinci 2015 odpověděla demonstrací před radnicí se sloganem „Žádná univerzální řešení pro parky!“. Z tohoto hnutí vzešla iniciativa PPFCC (Parks and Playgrounds for Children by Children).

PPFCC ve svém programu odmítá „konzervové“ sestavy, které sama také označuje zkratkou KFC, v jejím výkladu kid, fence, carpet. Vyčítá jim nekvalitní plasty (PE, PU, PVC), chybějící návrh a herní funkce jen pro děti do čtyř, pěti let. Požaduje hřiště z přírodních materiálů, s místními prvky a s rozmanitými funkcemi, navržená podle potřeb a názorů samotných dětí.

Zajímavý je průběh jednání s úřady. Úředníci se matek podle Taiwan Panorama nejdřív ptali, zda navrhované prvky splňují tchajwanské normy CNS a zda po nich chtějí porušit zákon. Matky proto po nocích studovaly předpisy, nechávaly si překládat zahraniční metodiky a od krajinářů se učily číst výkresy. Výsledek ukázal, že normy nejsou překážkou: město obnovilo teracové skluzavky podle norem CNS, znovu postavilo „vesmírnou pevnost“ v parku mládeže a na víc než 30 tematických hřišť vyčlenilo přes 10 milionů tchajwanských dolarů.

Obnovená „vesmírná pevnost“ v tchajpejském parku mládeže, kterou si místní pamatují z dětství. Foto: Lin Min-hsuan, Taiwan Panorama, zdroj: A Playground Revolution: Restoring Children's Right to Play

Podle webu PPFCC se iniciativa dosud podílela na obnově víc než 400 hřišť. Na webu představuje i hřiště s místním příběhem. V jednom parku s rybníky je motivem sud na krmivo, typický pro tamní rybníky, a z něj vede skluzavka vysoká skoro jako třípatrový dům. Jiné hřiště v okrese Sin-ču zachovává původní terén a pracuje s motivy hudby skladatele Teng Jü-siena, staré stezky a zavlažovacích kanálů.

Anglie: hřiště z vlastního lesa

Silk Wood Playscape v arboretu Westonbirt v hrabství Gloucestershire je protipříkladem katalogového hřiště. Podle Dezeenu z 29. května 2026 ho navrhly ateliéry Pearce+, Invisible Studio a Lean Structures z čerstvého dubového dřeva přímo z arboreta. Leží v prohlubni bývalého kamenného lomu a využívá její svažitý terén.

Hřiště tvoří kmenové lávky, šplhací místa, skluzavka z dutého kmene, zakřivené „stěny na schovávanou“ z řad svislých fošen s ponechanou kůrou a kuželová rozhledna na třech kmenech. Mezi odřezky ve spodní části věže zůstaly mezery pro hnízdění ptáků a hmyzu. Dřevo má suky, ohyby a nepravidelnosti, které by se u stavebního řeziva vytřídily. Autoři je nechali viditelné a hladce opracovali jen vnitřek věže, kde to vyžaduje bezpečnost.

Zakladatel ateliéru Pearce+ Owen Pearce popisuje, proč to udělali. Dosavadní hřiště v arboretu podle něj používá „nakoupené dřevěné herní prvky, které by mohly stát v kterémkoli lese“. V Silk Wood chtěli něco, co patří jen sem: místo, které připomíná zážitek z dětství, kdy v lese objevíte padlý strom a představíte si, že je čímkoli. Hřiště nepředepisuje trasu ani činnost, děti si hry vymýšlejí samy.

Silk Wood Playscape v arboretu Westonbirt, postavené ze dřeva z okolního lesa. Foto: Joseph Horton, zdroj: Woodland playscape in Gloucestershire crafted from surrounding trees

Proč obce kupují katalog

Uniformní hřiště nevznikají ze zlé vůle, ale z logiky nákupu. PPFCC jako příčinu uvádí omezené rozpočty a plánování, které se hlavně bojí rizika. Za českou obec to lze rozvést takto:

• Hodnocení jen podle ceny je nejjednodušší obhájit. Nabídky se seřadí podle částky a není co vysvětlovat.
• Katalogový prvek má certifikát. Shoda s ČSN EN 1176 je doložená papírem, a to působí bezpečněji než atypický prvek, i když i ten lze podle normy navrhnout a nechat posoudit.
• Dotace a termíny. Když výzva dá na přípravu pár měsíců, není čas na průzkum místa, participaci ani na soutěž návrhů.
• Chybí zadání. Pokud obec neví, co od místa chce, dostane to, co je v katalogu nejprodávanější.

Tchajwanská zkušenost ukazuje, že normy nejsou důvod ke stejnosti. Stejně bezpečné hřiště může mít podobu plastové sestavy i dubového lesa.

Co dovoluje zákon o zadávání veřejných zakázek

Obec nemusí hřiště vybírat jen podle ceny. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek (aktuální znění) dává několik možností:

• Ekonomická výhodnost je základ (§ 114). Nabídky se hodnotí podle ekonomické výhodnosti, tedy podle nejvýhodnějšího poměru ceny a kvality. Nejnižší cena je jen jednou z možností, ne povinností. U architektonických a inženýrských služeb (oddíl 71 klasifikace CPV) nesmí zadavatel hodnotit pouze podle ceny.
• Kvalitu lze hodnotit konkrétně (§ 116). Kritériem kvality mohou být mimo jiné technická úroveň, estetické nebo funkční vlastnosti, uživatelská přístupnost nebo sociální, environmentální a inovační aspekty. U hřiště to může být herní hodnota a rozmanitost herních příležitostí, vazba na místo, přístupnost pro děti s postižením nebo podíl přírodních a místních materiálů. Kritéria musí být porovnatelná a ověřitelná.
• Pevná cena a soutěž jen o kvalitu (§ 116 odst. 4). Zadavatel může stanovit pevnou cenu a hodnotit pouze kvalitu. U hřiště s dotací a daným rozpočtem je to často nejpoctivější varianta: dodavatelé nesoutěží o to, kdo ubere víc, ale kdo za stejné peníze nabídne lepší hřiště.
• Pravidla musí být předem (§ 115). Kritéria, metoda hodnocení a jejich váhy patří do zadávací dokumentace.
• Odpovědné zadávání (§ 6 odst. 4). Zákon ukládá zohlednit sociální a environmentální hlediska a inovace, pokud je to vzhledem k povaze zakázky vhodné, a postup odůvodnit.
• Popis potřeb místo výrobku (§ 89). Technické podmínky lze stanovit popisem účelu a potřeb. Odkaz na konkrétní výrobek je přípustný jen výjimečně a vždy s možností nabídnout rovnocenné řešení.

Soutěž o návrh

Nejsilnějším nástrojem proti katalogu je soutěž o návrh podle § 143 až 148 zákona. Obec v ní nevybírá dodavatele, ale nejlepší návrh. Hodnotí ho porota, jejíž většina musí být na zadavateli nezávislá, a návrhy jsou až do rozhodnutí poroty anonymní. Zadavatel je stanoviskem poroty vázán. Na soutěž může navázat jednací řízení bez uveřejnění podle § 65, ve kterém obec zadá autorovi vítězného návrhu zpracování projektu. Samotnou realizaci tímto způsobem zadat nelze, pokud to výjimečně neodůvodňuje povaha předmětu soutěže.

Pro menší obec je soutěž o návrh náročná, ale nemusí jít o velký projekt. U rozsáhlejšího parku nebo náměstí s hřištěm dává smysl. U menšího hřiště se osvědčuje rozdělení na dva kroky: nejprve projekt nebo studie od krajináře, klidně s participací dětí, a teprve pak zakázka na realizaci podle hotového projektu.

Nepravidelnosti dřeva, které by se u stavebního řeziva vytřídily, jsou v Silk Wood součástí návrhu. Foto: Joseph Horton, zdroj: Woodland playscape in Gloucestershire crafted from surrounding trees

Co si z toho vzít (pro obce)

• Začněte zadáním: co má místo umět, pro koho a čím je jedinečné. Bez zadání dostanete katalog.
• Hodnoťte ekonomickou výhodnost, ne jen cenu. U hřiště s daným rozpočtem zvažte pevnou cenu a soutěž o kvalitu.
• Kritéria kvality formulujte konkrétně a ověřitelně: herní hodnota, rozmanitost, vazba na místo, přístupnost, materiály.
• Do hodnoticí komise přizvěte krajinářského architekta nebo odborníka na hru, nejen stavebního technika.
• Norma ČSN EN 1176 platí pro katalogový i atypický prvek stejně. Bezpečnost není argument pro stejnost.
• U většího záměru zvažte soutěž o návrh, u menšího rozdělte projekt a realizaci.

Pro dodavatele z toho plyne, že obce budou čím dál častěji hodnotit návrh, ne jen ceník. Přehled aktuálních zakázek na hřiště je na svethrist.cz/verejne-zakazky.

Zdroje

• Playgrounds that rip up the safety rules — Tim Gill, Rethinking Childhood, 7. 3. 2012
• Exploring the Relationship between Design Approach and Play Value of Outdoor Play Spaces — H. Woolley, A. Lowe, Landscape Research 38(1), 2013, s. 53–74
• A Playground Revolution: Restoring Children's Right to Play — Esther Tseng, Taiwan Panorama, květen 2019
• Retrieval of public play space for children in Taiwan — Christine Yuihwa Lee (PPFCC), The City at Eye Level, 27. 1. 2020
• About PPFCC a domovská stránka PPFCC — PPFCC (staženo 25. 9. 2026)
• Woodland playscape in Gloucestershire crafted from surrounding trees — Dezeen, 29. 5. 2026
• Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek — § 6, 65, 89, 114–116, 143–148, znění účinné od 3. 4. 2025