Inovace

Sedm změn, které v roce 2026 mění dětská hřiště

Redakce Svět Hřišť, 23. září 2026

Sdílet:

Hřiště jako zdravotní infrastruktura, školní dvory pro všechny, senioři, měřená inkluze, děti u návrhu, klima a teenageři. Sedm změn, každá s příkladem a číslem.

Sedm změn, které v roce 2026 mění dětská hřiště

Hřiště se mění, ale ne tak, jak slibují katalogy s „trendy sezóny“. Nejzajímavější posuny přicházejí z výzkumu, z měst a z organizací, které se hrou zabývají desítky let. Vybrali jsme sedm změn, které se v roce 2026 opakují napříč Evropou, Asií i Amerikou. U každé uvádíme jeden konkrétní příklad, jedno číslo a to, co z ní plyne pro českou obec nebo školu.

Úvodní foto: Pohybová hra v zahradě dánské mateřské školy. Mezi tříletými až pětiletými má 59 % dětí aspoň sedm hodin pohybu týdně. Foto: World Playground Research Institute, zdroj: New report reveals the state of children's play and physical activity in Denmark

1. Hřiště jako zdravotní infrastruktura

Hřiště se v zahraničí přestává obhajovat jako volnočasová „vybavenost“ a začíná jako investice do veřejného zdraví. Britský svaz výrobců herních prvků (API) v červenci 2026 spustil kampaň Power of Playgrounds. Opírá se o analýzu britského průzkumu předškoláků, kterou zpracovala psycholožka Helen Dodd. Podle ní 83 % dětí ve věku 2–4 let chodí na jaře a v létě na hřiště každý týden a za rok na hřištích stráví v průměru 139 hodin. Hřiště je pro ně nejčastější místo ke hře mimo domov. Předsedkyně API Amanda Gummer v textu The Playground Is Public Health Infrastructure (25. 6. 2026) tvrdí, že prevence přes kvalitní místa ke hře je levnější než řešení pozdějších zdravotních a výchovných problémů.

Podobně argumentuje americký časopis NRPA Parks & Recreation. V říjnovém čísle připomíná zjištění amerického CDC, že hřiště s vyšší „hratelností“ (víc prvků podporujících pohyb) souvisejí s vyšší pohybovou aktivitou. Autor článku Mike Sutton byl ale 24 let obchodním viceprezidentem výrobce Miracle Recreation a předsedá asociaci výrobců IPEMA, takže jde o hlas oboru, ne nezávislého výzkumu.

Co z toho plyne: zastupitelstvo častěji přesvědčí argument „kolik dětí se tu bude každý týden hýbat“ než „kolik prvků koupíme“.

2. Školní dvůr, na kterém si najde místo každé dítě

Aktivní školní dvůr už neznamená jen hřiště na míčové hry. Světový institut pro výzkum hřišť (WPRI) při Univerzitě Jižního Dánska vydal v září 2026 vizuální příručku pro návrh školních dvorů. Autoři Charlotte Pawlowski, Jasper Schipperijn a Sasha Dilling v ní rozlišují pět typů hry: pohybovou, sociální, konstrukční, objevnou a klidnou. Dvůr má podle nich nabídnout všech pět a nepředpokládat předem, co chtějí chlapci, dívky nebo starší děti. Příručka je v dánštině, zdarma ke stažení a místo dlouhého textu nabízí ilustrace, příklady a kontrolní seznamy.

Proč na tom záleží, ukazuje dánská zpráva z projektu Moving Denmark, který zahrnul zhruba 55 000 dětí ve věku 3–14 let. Nejméně sedm hodin pohybu týdně má 52 % chlapců, ale jen 42 % dívek. Chlapci víc hrají míčové hry, dívky víc využívají hřiště a pohybové a fantazijní hry.

Co z toho plyne: při rekonstrukci dvora nestačí nové hřiště s umělým povrchem. Dvůr potřebuje i zákoutí, místa k sezení, přírodní materiál a prvky, na kterých si hrají děti, které fotbal nehrají. Kontrolní seznam pěti typů hry se dá použít i při zadání projektu, když dvůr opravuje zřizovatel.

3. Hřiště pro seniory a pro všechny generace

Stárnoucí města začala stavět hřiště i pro starší lidi. Nejdál je Soul. Podle městského zpravodaje (17. 10. 2025) tam v říjnu 2025 fungovalo 13 „hřišť pro seniory“, sedm dalších se stavělo a do konce roku 2026 má mít hřiště každý z 25 městských obvodů. Nejde o běžné fitness stroje. Hřiště mají ruční kola na posilování, chodníčky s nášlapnými kameny na trénink paměti, balanční kladiny a jsou celá bezbariérová. V průzkumu z minulého roku odpovědělo 95 % seniorů, kteří hřiště používají, že jsou spokojení. Oceňují blízkost od domova, setkávání s vrstevníky a cvičení přiměřené věku. Zpravodaj ukazuje i srovnání před a po úpravě plochy v dětském parku Angol v obvodu Gangseo, kde seniorské hřiště vzniklo v existujícím parku.

Co z toho plyne: v české obci senioři často sedí na lavičce u dětského hřiště. Prvky pro ně můžou stát hned vedle. Pro venkovní fitness zařízení platí norma ČSN EN 16630, kterou uvádí i příručka ÚNMZ pro bezpečný provoz hřišť a sportovišť. Při zadání se vyplatí seniory pozvat k výběru prvků.

Seniorské hřiště v parku Jangsu v soulském obvodu Yangcheon Hřiště pro seniory v parku Jangsu (obvod Yangcheon, Soul): balanční prvky, chodník a lavice podél stezky. Foto: Seoul Metropolitan Government, zdroj: Seoul Media Hub

4. Inkluze, která se dá změřit

Inkluzivní hřiště se začínají hodnotit body, ne dojmy. Brief WPRI Disparities in playground access (16. 4. 2026) shrnuje výzkum Rileyho McCormicka z města Raleigh v Severní Karolíně. Tým posoudil 76 veřejných hřišť nástrojem PARC (Playground Accessibility Rating Criteria). Průměrné hřiště získalo 33,5 bodu z 86. Nejlepší čtvrtina měla skoro trojnásobek bodů proti nejhorší. Nejčastěji chyběly rampy, adaptivní houpačky a bezbariérové toalety. Do půl míle (asi 800 m) od hřiště bydlelo jen 30,9 % dětí s postižením. Méně než polovina okolních zastávek splňovala americké požadavky na bezbariérovost. Nerovnost je i sociální: asi dvě třetiny hřišť leží v ekonomicky nadprůměrných částech města.

Co z toho plyne: inkluze nekončí u jednoho „inkluzivního prvku“. Obec může vzít seznam hřišť a u každého zapsat, jak se k němu dostane dítě na vozíku, jestli je tam kam si sednout, stín a toaleta. Z takové tabulky se pak dá sestavit pořadí oprav.

5. Děti jako spoluautoři, ne respondenti

Participace se posouvá od ankety k tomu, že děti hřiště skutečně navrhují. Nizozemská organizace Jantje Beton, která se hrou venku zabývá od roku 1968, vede program Zdravé čtvrti (Gezonde Buurten) v 73 čtvrtích ve 40 obcích. V Leidschendamu-Voorburgu na ulici Frisolaan stavěly děti ze sousedství modely svých vysněných hřišť. Na sousedské slavnosti 4. září 2026 pak spolu s obyvateli posuzovaly skici návrhu. Na projekt přispěl nadační fond stavební firmy 50 000 eur a spolufinancuje ho obec. Partnery programu jsou organizace IVN Natuureducatie a JOGG. „Když jim dáte prostor, děti vám přesně řeknou, co potřebují, aby si mohly hrát venku,“ říká ředitelka Jantje Beton Mascha van Werven.

Jiná podoba participace: umělkyně Layla Schellekens v létě 2026 spojila kresby desítek dětí ve věku 4–9 let z družin do jednoho obrazu vysněného hřiště.

Co z toho plyne: participace funguje, když se děti ptají dřív, než je hotový výkres, a když se jim výsledek ukáže. V české obci k tomu stačí dílna ve škole nebo modely z kartonu na veřejném projednání, ještě před zadáním projektové dokumentace.

Obraz poskládaný z dětských kreseb vysněného hřiště Výřez obrazu, který umělkyně Layla Schellekens poskládala z kreseb dětí ve věku 4–9 let. Foto: Jantje Beton, zdroj: Kinderen tekenden hun droomspeeltuin

6. Klima: stín a voda jako základní výbava

Stín a voda se z „nadstandardu“ stávají základní výbavou hřiště. Německý odborný časopis Playground@Landscape dlouhodobě hájí vodní hřiště jako součást adaptace měst. Krajinářka Katrin Korth v něm spočítala, že ruční pumpa na hřišti spotřebuje 50–200 m³ vody ročně. To odpovídá spotřebě jednoho až čtyř obyvatel Německa (46 m³ na osobu a rok) nebo jednoho soukromého bazénu, kterých je v zemi asi 2,2 milionu. Na letošní konferenci FLL o bezpečných hřištích přednášela o bezpečnosti vodních hřišť. Jiný řečník se věnoval stromům na hřišti a jejich stínu. Hřiště může vodu i zadržet: drážďanské Marienhöfe pojme při přívalovém dešti až 720 m³ vody z celé čtvrti (Stadt + Grün).

Co z toho plyne: česká obec má na zadržování vody dotační cestu. Výzva č. 105 OPŽP s 200 miliony korun přijímá žádosti do 17. prosince 2026 a hradí až 85 % způsobilých výdajů (MŽP).

7. Teenageři se vracejí na hřiště

Na dospívající se při stavbě hřišť dlouho zapomínalo. To se mění. Dánská data ukazují, proč je to potřeba: mezi dětmi ve věku 3–5 let má 26 % aspoň 14 hodin pohybu týdně, mezi 12–14letými jen 9 % (WPRI). Hřiště přitom ztrácí děti už dřív: každý týden na něj chodí 48 % dětí ve věku 6–8 let, ale jen 39 % devíti- až jedenáctiletých. Německý výrobce Playparc v červnu 2026 popsal nový prostor k setkávání na dvoře Hermann-Schule v Hamelnu. Je to modulové sezení v několika výškách do 60 cm, uspořádané jako atrium pod stromem. Není to herní prvek, ale místo, kde se dá posedět ve skupině. V červenci 2026 přibylo v Drážďanech na Stübelallee venkovní cvičiště s kalistenickými hrazdami a stanovišti pro všechny generace.

Co z toho plyne: teenageři nepotřebují zmenšené dětské hřiště. Chtějí místo, kde se mohou sejít, a pohyb s výzvou: workout, pumptrack, skatepark. Pro volně přístupná sportoviště a skateparky platí normy ČSN EN 15312 a ČSN EN 14974. Mladé lidi je dobré k návrhu přizvat stejně jako děti.

Modulové sezení na školním dvoře v Hamelnu pod vzrostlým stromem Nové místo k setkávání na dvoře Hermann-Schule v Hamelnu: sezení v několika výškách pod stromem, na štěpce. Foto: Playparc, zdroj: New hangout spot in the schoolyard

Co si z toho vzít (pro obce a školy)

  • Argumentujte užitím, ne vybavením. Kolik dětí a dospělých místo týdně využije a co jim přinese.
  • Myslete na všechny věkové skupiny v jednom prostoru: malé děti, školáky, teenagery i seniory, s lavičkami a stínem.
  • Udělejte si inventuru svých hřišť. Přístupnost, stín, sezení a stav prvků v jedné tabulce ukážou, kam investovat nejdřív.
  • Ptejte se dětí a mladých dřív, než vznikne výkres, a ukažte jim, co se z jejich nápadů použilo.
  • Počítejte s vodou a stínem už v zadání, ne až po prvním horkém létě.
  • Aktuální veřejné zakázky na hřiště a sportoviště sledujte na svethrist.cz/verejne-zakazky.

Zdroje

InovaceZe světaDesign

Redakce Svět Hřišť, 23. září 2026

Sdílet:

← Zpět na magazín