Ze světa

Školní dvůr, kde se hýbou všechny děti

Redakce Svět Hřišť, 30. října 2026

Sdílet:

Dánští vědci popsali pět způsobů, jak si děti o přestávce hrají. Hřiště s brankami slouží hlavně jednomu z nich. Jak dvůr otevřít všem, i bez velkého rozpočtu.

Školní dvůr, kde se hýbou všechny děti

Školní dvůr je jedno z mála míst, kde má každé dítě každý den příležitost si hrát a hýbat se. Nové vodítko dánského Světového institutu pro výzkum hřišť ukazuje, že o přestávce si děti hrají pěti různými způsoby, a dvůr navržený jen pro jeden z nich nechá ostatní děti stát u zdi. Britské zkušenosti z více než dvou tisíc škol k tomu dodávají, že velká část nápravy nestojí skoro nic.

Úvodní foto: Dvůr školy Lygten Skole v Kodani s lezeckými věžemi, kopcem, ohrazeným hřištěm, šlapacími autíčky a stoly k sezení (2021), ilustrační snímek. Foto: Chaspher, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0 (stránka souboru)

Pět typů hráčů místo věku a pohlaví

Světový institut pro výzkum hřišť (World Playground Research Institute, WPRI) při Univerzitě Jižního Dánska vydal v září 2026 obrazovou příručku Aktive skolegårde for alle børn (Aktivní školní dvory pro všechny děti). Sepsali ji výzkumníci Charlotte Pawlowski a Jasper Schipperijn, graficky ji zpracovala Sasha Dilling. Je zdarma, zatím jen dánsky, a podle institutu je určená krajinářským architektům, ředitelům škol, projektantům a všem, kdo školní venkovní prostory stavějí nebo obnovují.

Hlavní myšlenka příručky zní: navrhovat podle toho, jak si děti rády hrají, ne podle jejich věku nebo pohlaví. „Když se odpoutáme od předpokladů o věku a pohlaví, můžeme vytvořit prostory, které dají víc dětem příležitost hrát si, hýbat se a být součástí kolektivu,“ říká Charlotte Pawlowski.

Z výzkumu toho, jak děti dvůr používají, vzešlo pět typů hry:

  1. Hráči her s pravidly. Fotbal, honička, schovávaná, často ve větších skupinách na volné ploše nebo na hřišti. Motivuje je soutěž, ale i vynalézavost: kdo rychleji doběhne, kdo dá gól, kdo najde lepší skrýš. Fotbal podle výzkumu preferují spíš chlapci, honičku a jiné míčové hry obě pohlaví.
  2. Tvůrci fantazijních her. Z dvora dělají pohádkové světy, hrají si v malých skupinách na pekaře, víly, policisty a zloděje. Využívají větve, zídky i houpačky jinak, než jak je kdo zamýšlel. Přírodní prvky jim podle autorů podněcují fantazii.
  3. Mistři pohybu. Lezou, skáčou, balancují, houpají se. Chtějí se zlepšovat, někteří hledají vzrušení. Potřebují prolézačky, trampolíny, houpačky.
  4. Povídalové. Místo hry si povídají, obvykle ve dvojicích nebo trojicích. U toho se houpou, procházejí nebo lezou. Hledají klidná místa stranou ruchu: za keři, vysoko ve stromě nebo ve věži.
  5. Průzkumníci přírody. Hledají pavouky a šneky, stavějí úkryty a shánějí potravu pro zvířata, nebo si hrají, že jsou sami veverky, které sbírají žaludy.

Pro českou školu z toho plyne jednoduchý test. Stačí projít dvůr a u každého místa se zeptat, kterému z pěti typů slouží. Pokud dvůr tvoří hlavně hřiště s brankami a jedna sestava na lezení, dostanou prostor první a třetí skupina. Děti, které si chtějí povídat, hrát si na něco nebo zkoumat brouky, zůstávají na okraji. Příručka podle autorů ukazuje, jak všech pět typů podpořit na jednom pozemku najednou, různými zónami a vybavením.

Proč to není jen otázka pohodlí

Pohyb venku má dnes podporu i v mezinárodním konsenzu odborníků. V září 2025 vyšlo v časopise International Journal of Behavioral Nutrition and Physical Activity aktualizované Poziční prohlášení k aktivní hře venku. Navazuje na kanadský dokument z roku 2015 a opírá se o 18 přehledových studií. Mezinárodní aliance školních pozemků (International School Grounds Alliance, ISGA) ho 1. října 2025 představila svým členům po celém světě.

Hlavní věta prohlášení v překladu zní: „Aktivní hra venku podporuje celkové zdraví a pohodu lidí všech věkových skupin, komunit a prostředí i celé planety.“ Autoři doporučují rozšiřovat příležitosti ke hře venku všude, kde lidé žijí, učí se, pracují a hrají si. Za zmínku stojí i jejich postoj k riziku: výzkum podle nich podporuje pravidla, která hru s přiměřeným rizikem umožňují, místo aby ji omezovala. Pro školu, kde se kvůli obavám z úrazu zavírá svah nebo zakazuje lézt na strom, je to užitečný argument.

Nejdřív pozorovat, pak kupovat

Britská organizace OPAL (Outdoor Play and Learning) pracovala na zlepšení přestávek s více než 2 000 školami ve Spojeném království. V lednu 2026 shrnula své zkušenosti v článku Jak navrhnout lepší školní hřiště bez velké investice. Úvodní teze: návrh hřiště není nákupní seznam, ale otázka toho, jak spolu fungují prostor, materiál a pravidla.

Škola má podle OPAL nejdřív pozorovat, co se o přestávkách skutečně děje. Kde se děti přetahují o místo, které skupina ovládla určitý kout, kdo bezcílně bloudí. Tyhle vzorce jsou podle OPAL „často problémem návrhu, ne chování“. Levné kroky, které organizace doporučuje:

  • Neformální zóny bez plotů. Namalované čáry, truhlíky s rostlinami nebo kmeny a změna povrchu stačí, aby se děti samy rozdělily a fotbal nepřeválcoval ostatní hry.
  • Volný materiál (anglicky loose parts). Přepravky, pneumatiky, prkna, látky. Podporují fantazii, spolupráci i pohyb a hodí se pro různé věkové skupiny a schopnosti.
  • Jiná role dozoru. Učitelé mají nejdřív pozorovat, teprve pak zasahovat, pomáhat dětem vyjednávat místo toho, aby spor hned rozsoudili, a hru podporovat, ne řídit.
  • Využít, co už škola má. Tráva, stromy, svah a okraje pozemku jsou herní prvky, jen se musí zpřístupnit. Pomůže řízený vstup do zeleně, pár kmenů nebo kamenů a posouzení rizik, které průzkum umožní, místo aby ho zakázalo.
  • Rozmanitost místo novinky. Jedna velká nová sestava podle OPAL často jen na chvíli zažene nudu a přinese nové spory o to, kdo na ni smí. Víc malých změn má delší účinek.
  • Průběžně vyhodnocovat. Sledovat přestávky, ptát se žáků i učitelů a dívat se do záznamů o úrazech a kázeňských problémech.

Swansea: proměna dvora za deset tisíc liber

Jak vypadá malá investice v praxi, ukazuje případová studie Learning through Landscapes (LtL) z června 2026. Hafod Primary School leží v centru velšského přístavního města Swansea. Měla jen dva asfaltové dvory, horní a dolní. Díky fondu Happy By Nature, který LtL provozuje s WWF-UK, dostala 10 000 liber, pracovníka LtL a krajinářskou architektku Felicity Robinson, která se na školní pozemky specializuje.

Učitelé, děti a projektanti se shodli na prioritě: hra, kterou si děti vymýšlejí samy. Zadání mělo dvě části.

Nejdřív kout asfaltového dvora, kam při dešti stéká voda a který byl kvůli rozbitému plotu uzavřený. Z něj bude vlhká zahrada s vyvýšenými truhlíky na cihlách, aby voda mohla odtékat. Popínavé rostliny na mřížích (zimolez, chmel, břečťan, plamének, růže) mají zároveň odradit děti od lezení po mřížích. Hlavní náplní koutu je volný materiál: šišky, kameny, lastury, dřevo všeho druhu, kabelové cívky, kusy odpadních trubek, zbytky lešeňových prken, okapy. Část mají přinést rodiny a místní stavebníci. Aby nic nezmizelo a dalo se to najít, přibudou regály a přihrádky.

Druhou částí je travnatý svah, který škole nedávno přenechalo město z přilehlého parku. Kolem řady mladých jabloní vzniknou dřevěné rámy s oky na uchycení plachet, takže si děti mohou stavět bunkry. Přibude kruh z kmenů pro celou třídu i pro malé skupiny, suché kamenné stanoviště pro hmyz a vlhké stanoviště z tlejícího dřeva, kde děti pod kmeny najdou stonožky a žížaly. Tráva poroste volně, jen s posekanou cestičkou. Stavba má skončit v prosinci. Druhé kolo fondu nabídlo deseti školám po 12 000 librách, přihlášky se podávaly do 21. 6. 2026.

Travnatá plocha s cestičkou v parku Parc yr Hafod ve Swansea Ilustrační snímek: Parc yr Hafod ve Swansea, 2018. Z tohoto parku město nedávno přenechalo škole Hafod travnatý svah. Foto: Jaggery, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 2.0 (stránka souboru)

Na příkladu Hafod je vidět, že za rozpočet jedné menší herní sestavy má škola pokrýt všech pět typů hry z dánské příručky. Fantazie a průzkum mají svůj kout, povídalové kruh z kmenů, pohyb svah a stavění.

Dvůr, který po vyučování neleží ladem

Americká nezisková organizace Trust for Public Land (TPL) jde ještě o krok dál. V programu Community Schoolyards má hotových nebo rozpracovaných více než 400 školních dvorů ve 26 státech a ve Washingtonu. Z asfaltu dělá zelená hřiště, která jsou po vyučování otevřená sousedům. Studenti se na návrhu podílejí. TPL počítá, že téměř 20 milionů Američanů, kteří nemají park v docházkové vzdálenosti deseti minut, bydlí deset minut od veřejné školy. Kdyby se otevřely všechny školní dvory, získalo by park na dosah 80 milionů lidí.

Vyvýšené záhony a altán se zelenou střechou na školním dvoře v New Yorku Ilustrační snímek: zahrada s vyvýšenými záhony a altánem se zelenou střechou na školním dvoře P.S. 19 Asher Levy na Manhattanu, 2018. Foto: FULBERT, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0 (stránka souboru)

Pro české obce je to zajímavé hlavně tam, kde nemají peníze ani pozemek na nové veřejné hřiště. Školní pozemek obec už vlastní a udržuje, jen je odpoledne zamčený. Jak s otevřenými dvory a zklidněnými ulicemi u škol pracuje Paříž, popisujeme v samostatném článku.

Český kontext: dotace, normy, podpora

  • Dotace na přírodní zahrady. Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo v Národním programu Životní prostředí výzvu č. 20/2025 Přírodní zahrady se 110 miliony korun. Mateřské a základní školy nebo jejich zřizovatelé mohli získat 100 000 až 500 000 korun na vybudování přírodní zahrady nebo úpravu venkovního areálu v přírodním stylu. Dotace pokrývala 60 % způsobilých výdajů ve vymezených obcích se státní podporou a 50 % jinde, projekty musí skončit do konce roku 2028. Příjem žádostí proběhl v listopadu a prosinci 2025. Podobné výzvy se v programu v minulosti opakovaly: v roce 2018 šly peníze na bezmála pět set školních zahrad a učeben. Vyplatí se mít projekt připravený dopředu.
  • Normy. Pevně instalované herní prvky na školní zahradě musí splňovat ČSN EN 1176 a dopadové plochy ČSN EN 1177, stejně jako na veřejném hřišti, včetně pravidelných kontrol. Kmeny, kameny a volný materiál typu beden nebo prken do normy herních prvků nespadají. Škola by je ale měla zahrnout do svého posouzení rizik a pravidel pro přestávky, aby měla podloženo, proč je dětem nechává.
  • Metodická podpora. Iniciativa Učíme se venku, kterou provozuje vzdělávací centrum TEREZA, nabízí školám kurzy, mentoring a síť škol, které s venkovním prostorem soustavně pracují.

Co si z toho vzít

Pro ředitele škol

  • Projděte dvůr s pěti typy hry v hlavě a zapište si, které chybějí. Pokud máte hlavně hřiště s brankami, bude to nejspíš klidné místo k povídání a kout pro fantazii a průzkum.
  • Než začnete vybírat herní sestavu, sledujte dva týdny přestávky. Kde vznikají spory, kdo nemá kam jít?
  • Zkuste volný materiál a jednoduché zóny: truhlíky, kmeny, čáry na asfaltu. Rychle ukážou, o co je zájem, a nic se nemusí stavět.
  • Otevřete dětem zeleň, kterou už škola má, a sepište posouzení rizik, které to podloží.

Pro zřizovatele

  • Při obnově školního pozemku zadejte projektantovi cíl „všech pět typů hry“, ne seznam prvků.
  • Připravte projekt přírodní zahrady tak, aby ho škola mohla podat do příští dotační výzvy.
  • Zvažte otevření školní zahrady veřejnosti v odpoledních hodinách. Za zlomek ceny nového hřiště tak získáte hřiště pro celou čtvrť.

Dodavatele herních prvků, přírodních hřišť a zahradních úprav pro školy najdete v katalogu na svethrist.cz/dodavatele.

Zdroje

Ze světaDesignŠkoly

Redakce Svět Hřišť, 30. října 2026

Sdílet:

← Zpět na magazín